Vila s bazénem

Pro stavbu domu si mladá rodina vybrala pozemek v nové čtvrti v obci na jih od Prahy. Velké pozemky, vybudované komunikace a chodníky, předem navržená veřejná zeleň a také regulační podmínky, které se snaží prosazovat kvalitní architekturu a eliminovat domy ve stylu „podnikatelského baroka“, slibují nadstandardní podmínky pro bydlení.

Okrajová parcela se vstupem z východní strany je zaujala hezkou polohou - směrem k západu zůstává volný výhled na přírodu a do krajiny. Na počátku si představovali jednoduchou moderní stavbu s velkou společnou obývací částí, dvojgaráží, dostatečným úložným prostorem, moderními technologiemi a vnitřním bazénem, který bude přímo navazovat na obytný prostor. „Architekta jsme hledali na internetu a v časopisech, z oslovených nás nejvíce zaujal Tomáš Klanc, a to zejména svým osobitým a lidským přístupem. V ostatních ateliérech nebyli tak vstřícní,“ vzpomíná hostitelka. „ Návrh se postupně vyvíjel a měnil na základě architektem předkládaných variant od obyčejné kostky do kompozice domu z více hmot a materiálů.“


Stavba se skládá z dvoupodlažního obytného bloku ve tvaru kvádru s plochou střechou a přízemní bazénové haly se zázemím, přistavěné z jižní strany s pultovou vegetační střechou s extenzivní zelení. Z ulice jsou vidět pouze vstupní dveře, garážová vrata a dveře do skladu, obytné prostory jsou orientovány převážně na jih a na západ mimo ulici, což bylo součástí zadání pro uchování maximálního soukromí rodiny. Záměrně tak dům z ulice vypadá podstatně menší a uzavřenější, než ve skutečnosti je. Středobod domu představuje shora střešním světlíkem osvětlená dvoupodlažní schodišťová hala – spojnice a křižovatka všech komunikací. Sem ústí vstupní předsíň, dveře z garáže, z bazénu a i posuvné skleněné dveře ze společné obývací části. Tento velký, téměř čtvercový prostor je přehledně členěn na 4 funkční segmenty: jídelnu, kuchyň, obývací pokoj a pracovnu, jejichž podlaha leží o dva stupně níže a vyrovnává tak mírný výškový rozdíl terénu na pozemku. Sezení a pracovní zónu odděluje stěna s krbem a zapuštěnou knihovnou – kromě prostorového předělu zastává toto těleso v místnosti o rozponu přes 8 metrů především nezbytnou skrytou nosnou funkci. Obytný prostor a bazénová hala sdílejí společnou krytou terasu, přístupnou dvěma celostěnovými posuvnými prosklenými dveřmi. V patře ústí schodiště do podélné chodby, z níž se vchází do dvou dětských pokojů, pokoje pro hosty, koupelny, prádelny a ložnice rodičů s vlastní šatnou a koupelnou. Jihozápadní a jihovýchodní nároží zaujímají dvě střešní terasy, kde si rodiče i děti mohou dopřát nerušené posezení na ranním či podvečerním sluníčku s hezkým výhledem.

Beton a dřevo si rozumějí

„Přál jsem si velkou masu domu hodně prosvětlit, odlehčit a opticky zmenšit. Obytná část vychází z tvaru kompaktního betonového kvádru, do něhož jsou na potřebných místech vykousnuté otvory jako díry do ementálu,“ vysvětluje svou výtvarnou vizi Tomáš Klanc. „V přízemí betonem prostupují vchodové dveře, prosklená západní stěna, okno do kuchyně a posuvné dveře na terasu, v patře dvě nárožní terasy u ložnic. Kombinace betonu a skla by ale působila chladně, proto jsem vše, co je do základní betonové konstrukce vloženo, navrhl ze dřeva.“ Záměr jasně vyznívá již při prvním pohledu zvenčí – okna s dřevěnými rámy lemují dřevěná ostění a nadokenní překlady, které schovávají kapsy na předokenní žaluzie. Zastřešení pergoly tvoří dřevěná konstrukce s automatickou markýzou. Strop nad přízemím tvoří pohledový beton, nad bazénem a místnostmi v patře ponechal architekt v pohledu lepené dřevěné trámy i záklop z palubek – biodesek. V patře odhalil také obvodovou ocelovou traverzu s autentickým, neupraveným povrchem rezavé oceli s přiznanými prostorovými táhly. „Příjemný domov nevytvoříte jen poskládáním nejrůznějších, i když atraktivních kusů designového nábytku vedle sebe,“ pokračuje Tomáš Klanc. Převážnou část vnitřního vybavení tvoří kompaktní vestavěné korpusy do předem připravených nik na celou výšku místnosti, které v některých případech nahrazují klasickou zděnou příčku (kuchyňská linka, skříně v předsíni a v ložnicích, schodiště v hale, koupelnové skříňky). Vyrobil je, stejně jako veškeré dveře v domě, jeden truhlář z téhož druhu dřeva – jilmové dýhy. Tento účelný základ bohatě stačí k fungování domácnosti, doplňuje jej jen několik kvalitních solitérů designových ikon, sedacího nábytku a židlí a masivního jídelního stolu, pracovního stolu a komody z recyklovaného teakového dřeva z Indonésie. Vyniknou na jednolité, dokonale hladké podlaze z průmyslové pryskyřičné stěrky. Její provedení ve velkém společném obývacím prostoru bylo velmi pracné, nakonec ji ale majitelé domu použili i v patře, i když to nebylo v plánu, jelikož z výsledného efektu v přízemí byli nadšení. Vznikl čistý a dokonale funkční interiér působící velmi útulným a harmonickým dojmem.

Slovo majitele:

„Na výsledku stavby se určitě podepsala soustavná práce a dohled architekta po celou dobu, od počáteční studie přes návrh stavby a interiéru až po dokončení realizace. Jako stavební dozor byl nezastupitelný. Nakonec velice oceňujeme jednoduchost, účelnost a harmonii stavby i vybavení interiéru, jenž plně odpovídá naší představě o funkcionalistickém a pohodlném bydlení. Vybavení domu bylo promýšleno současně se stavbou, a proto do sebe dům i nábytek správně zapadají. Množství detailů jsme s architektem vymýšleli na místě v rozestavěném domě, kde jsme lépe zachytili atmosféru a zapojili představivost na plné obrátky. Celkový dojem je tak pro nás velice příjemný, dům do posledního detailu splňuje naše původní představy o ideálním domě a celé rodině se v něm dobře žije. Díky plodné a citlivé spolupráci s architektem jsme na výsledek opravdu pyšní,“ dodává na závěr majitelka.

Pro časopis MŮJ DŮM rozhovor vedla a napsala: Jitka Pálková